Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”
„Jirko,” pravila profesorka, „mohl bys nám pohovořit o Otokaru Březinovi?”
„Nó, ehm...” Jirka neví.
„Tak jinak, říká ti něco jméno Jebavý?”
„Jó, už jsem si vzpomněl. Otokar Březina byl gay!”
-
+


25. 12. 2011
„Tak, děti, vyjmenujte nějaký živel,” říká paní učitelka.
„Voda,” povídá Mařenka.
Učitelka ji pochválí: „Správně, Mařenko.”
Hlásí se Pepíček: „Prosím, slivovice. Tatínek říká, že když má slivovici, je ve svém živlu!”
-
+


25. 12. 2011
„Děti, věděl by nikdo z vás, co udělal kníže Boleslav?” zajímá se učitelka v první třídě.
„Já to vím,” chlubí se Anička, „zabil svého bratra Václava.”
„Výborně!”
„No to nevím, jestli ho zabil zrovna výborně...”
-
+


25. 12. 2011